Ondoňologie

Ondoň rudý, latinsky isineum bolshevicum, je jedním z nejškodlivějších druhů nejen v rámci rodu ondoňovitých, ale i v celé zvířecí říši.

Výskyt: Je rozšířený prakticky po celém světě. Jeho početnější populace se vyskytují především na území dnešní Severní Koreje, Kuby, Číny, Ruska, Laosu, poměrně nedávno se přemnožil i na územích Venezuely, velkých částech Afriky, Nikaraguy a dalších. První výskyt této mutace byl zaznamenán před zhruba 150 lety na území Francie, o několik desetiletí později pak v Rusku, kde se následně přemnožil.

Popis: Tělo ve tvaru srpu a hlava připomínající kladivo. Kůže temně zarudlá, posetá bradavicemi. Má dlouhé prsty, ale krátké nohy. Je vybaven zbytnělým misantropickým a tlachavým mozkovým centrem, naopak páteř téměř chybí. Vylučuje vše jedním otvorem (tzv. princip jedné strany).

Potrava: Je všežravec, má velmi silný žaludek. Narozdíl od některých jiných ondoňů nemá ve zvyku tvorbu potravinových zásob ani nedisponuje schopností pěstování či chovu. Tento svůj nedostatek kompenzuje tím, že potravu odebírá ostatním živočichům (kteří pak mnohdy umírají hlady), pod záminkou sdílení. Sám jako jedinec toho sice není schopen, ale vytváří za tímto účelem větší hierarchická společenství.

Základní rysy a schopnosti: Užitečnými schopnostmi příliš neoplývá, ale zato o nich dokáže dlouze tlachat (pozn.: tlachání je odborný termín, označující způsob komunikace tohoto živočišného druhu).
Tváří se na první pohled mírumilovně, ale ve skutečnosti se nesnese na jednom teritoriu s žádnými jinými druhy. Toleruje je jen pokud není schopen se jich zbavit nebo to pro něj je výhodné, vždy však za cenu kontroly nad jejich zásobami. V případě, že zásoby dojdou, uchyluje se k likvidaci konkurenčního druhu.

Rozmnožování: Rozmnožuje se rychleji než krysy nebo trpaslíci. Je schopný – pozor, jedná se o terminus technicus – ojebat v krátkém čase velké množství dalších jedinců. Tato extenzivní strategie je pro něj klíčová, protože není jinak příliš plodný.

Ostatní: Kam šlápne, tam ani tráva neroste; někdy až několik desetiletí.
Nějakou dobu se tvrdilo, že na našem území byli ondoni rudí v souladu se zákonem vyhubeni, ale není tomu tak. Byli pouze dočasně zalezlí ve svých norách, v posledních letech začínají opět vylézat.

Ondoň krysoprasí, latinsky isineum ratoporcum, je velice expanzivní, pažravý a škodlivý druh ondoně.

Výskyt: Pochází z jihoslovenských močálů v povodí Dunaje, jeho krátkodobý výskyt byl kdysi zaznamenán i ve Francii a Švýcarsku, později i v Maroku, kde byl však místními domorodci vyhuben. Na naše území se rozšířil koncem minulého století, některé prameny hovoří o tom, že sem byl zavlečen proti své vůli. Pro své rozsáhlé parazitické schopnosti je od roku 2013 veden jako invazivní druh, z čehož plynou současné snahy o jeho vyhubení, případně zahnání do lokality původního výskytu. Jeho zvláštností je, že ačkoliv žije (ve shodě s původním biotopem) především v hlubokých bažinách (v doupatech vystlaných vatou), občas staví hnízda, nápadně se podobající čapím, ale poté předstírá, že nejsou jeho.

Popis: Hlava podobná krysí, drobná očka a dlouhé uši. Krátká srst neurčité barvy. Výška okolo 170 cm, snaží se působit větším, než ve skutečnosti je. Hmotnost pěti průměrných sviní domácích.

Potrava: Živí se především řepkou, včelami a motýly, má také rád sysly. Jeho činnost však způsobuje značné škody v zemědělství. Kromě toho je schopen během krátké doby vyčerpat velké množství zdrojů z poměrně širokého okolí svého teritoria, v některých případech až na územích srovnatelných s Evropou.

Základní rysy a schopnosti: Má mimořádné schopnosti předstírání, ve kterých předčí i chameleóna, strašilku, vačici viržinskou nebo chobotnici. S posledně zmíněným živočichem má dle biologů společného dokonce ještě mnohem více, než napovídaly původní výzkumy, v současné době se jedná o předmět probíhajícího bádání. Velmi důsledně chrání svoje teritorium. Mezi laickou i odbornou veřejností je proto někdy lidově nazýván „hovado urputné“. Zároveň se velmi nerad pohybuje na cizím území, proto svůj pelech opouští raději za tmy nebo za doprovodu ochočených statnějších ondoňů. Nerad spolupracuje s jinými živočišnými druhy. V minulém století bylo nicméně zaznamenáno intenzivní kooperativní chování s příbuzným druhem isineum estebacus, dnes již údajně vyhynulým.

Rozmnožování: Původní informace v odborné literatuře uváděly u tohoto druhu množení dělením. To se záhy ukázalo jako mylné, ondoň krysoprasí se naopak zásadně nikdy nedělí. Bohužel přesný způsob množení a následné péče o mláďata nebyl dosud spolehlivě zdokumentován, zčásti i proto, že má tendenci svá mláďata odkládat na neznámá místa.

Ostatní: Komunikuje prostřednictvím zvláštních zvuků, jejichž význam se zatím nepodařilo rozluštit, ale působí jako náhodná směs prvků komunikace příbuzných druhů. Má rád krácení všeho druhu, od srsti, přes ocásek až po to ostatní.

Ondoň zemní, latinsky isineum humusum, je mimořádně zákeřný, nevzhledný a škodlivý druh ondoně.

Výskyt: Pochází z Českomoravské vysočiny, kde se dodnes občas vyskytuje, bývá však v posledních letech častěji k vidění v Praze a okolí.

Popis: Hruškoidní hlava velikostně srovnatelná se zbytkem hruškoidního těla je spojena s trupem přímo, bez krku, ke straně nakloněná. Počet brad: 2-5 dle aktuální části sezóny. Srst značně prořídlá. Má velmi ohebnou páteř, jedenkrát céčkovitě prohnutou. Dolní končetiny, u původního rodu isineum prisca využívané k chůzi, u tohoto druhu metamorfovaly do podoby parapodií, pozorovaných u některých druhů měkkýšů.
Speciální rozpoznávací znak: Vlevo dole má peroutku.

Potrava: Živí se především suchými listy tabáku a bylinkami v tekuté podobě. Má také rád sladké. V případě nouze se spokojí se slanou vodou aplikovanou nitrožilně.

Základní rysy a schopnosti: Své mimořádné spinální flexibility využívá při rektální skanderaci v cizích teritoriích východně od míst jeho přirozeného výskytu, především pak v oblasti Ruska a Číny. Oblastem na západ se naopak raději vyhýbá.
Pohybuje se stejně dobře na pevné zemi, na sněhu i na vodě. Resp. stejně špatně.
Vyznačuje se vysokou mírou mentální a názorové proměnlivosti. Někteří badatelé to označují za jednu z jeho klíčových evoluční předností.
Jeho přirozená obezřetnost ho odrazuje od přímých střetů se silnějšími jedinci, vydává se proto pouze do oblastí výskytu nižších forem života.

Rozmnožování: Dosud ne zcela objasněno. Jedinci tohoto druhu nebyli nikdy spatřeni při činnostech, byť jen vzdáleně připomínajících rituál namlouvání nebo dokonce akt reprodukce, ačkoliv byly poblíž příbuzné samičky (některých samiček se dokonce panicky bojí). Nicméně studium jejich anatomie vede k předběžným závěrům, že se zřejmě rozmnožují prostřednictvím nepřímého přenosu genetické informace přes drobné parazity (takzvané ovčáčky křivé), kteří se přiživují na některém z jejich orgánů.

Ostatní:
Přestože se dle expertů nejedná o ohrožený nebo jakkoliv žádoucí druh, je chráněn zákonem.
Jedná se o první živočišný druh, u něhož byla zdokumentována imunitní reakce vedoucí k transformaci diabetes mellitus 2. typu na (u tohoto ondoně pro něj zcela neškodnou) debilitas totallus 1. typu.

Ondoňologie je vědní obor jehož předmětem je hledání, popis a studium zástupců jednoho z nejzáhadnějších živočišných druhů – ondoňů. V přírodě se sice nevyskytují až tak vzácně, ale nebývá snadné je na první pohled jednoznačně odlišit od jiných (často zcela nepříbuzných) živočišných druhů díky vysoce vyvinutým mimikry.

Navzdory zdánlivé podobnosti je značně překvapivý fakt, že u žádného jiného živočišného druhu nenajdete tolik variability, jako právě u ondoňů.

První a dosud jediný ondoňologický ústav byl založen v Klatovech roku 1987. Jeho činnost byla zpočátku ilegální a většina odborných spisů z prvních let činnosti ústavu byla tehdejším režimem zabavena.

V rámci této rubriky se tu budou postupně objevovat jak některé rekonstruované starší ondoňologické dokumenty, tak výsledky nového výzkumu.