Ondoň zemní, latinsky isineum humusum, je mimořádně zákeřný, nevzhledný a škodlivý druh ondoně.
Výskyt: Pochází z Českomoravské vysočiny, kde se dodnes občas vyskytuje, bývá však v posledních letech častěji k vidění v Praze a okolí.
Popis: Hruškoidní hlava velikostně srovnatelná se zbytkem hruškoidního těla je spojena s trupem přímo, bez krku, ke straně nakloněná. Počet brad: 2-5 dle aktuální části sezóny. Srst značně prořídlá. Má velmi ohebnou páteř, jedenkrát céčkovitě prohnutou. Dolní končetiny, u původního rodu isineum prisca využívané k chůzi, u tohoto druhu metamorfovaly do podoby parapodií, pozorovaných u některých druhů měkkýšů.
Speciální rozpoznávací znak: Vlevo dole má peroutku.
Potrava: Živí se především suchými listy tabáku a bylinkami v tekuté podobě. Má také rád sladké. V případě nouze se spokojí se slanou vodou aplikovanou nitrožilně.
Základní rysy a schopnosti: Své mimořádné spinální flexibility využívá při rektální skanderaci v cizích teritoriích východně od míst jeho přirozeného výskytu, především pak v oblasti Ruska a Číny. Oblastem na západ se naopak raději vyhýbá.
Pohybuje se stejně dobře na pevné zemi, na sněhu i na vodě. Resp. stejně špatně.
Vyznačuje se vysokou mírou mentální a názorové proměnlivosti. Někteří badatelé to označují za jednu z jeho klíčových evoluční předností.
Jeho přirozená obezřetnost ho odrazuje od přímých střetů se silnějšími jedinci, vydává se proto pouze do oblastí výskytu nižších forem života.
Rozmnožování: Dosud ne zcela objasněno. Jedinci tohoto druhu nebyli nikdy spatřeni při činnostech, byť jen vzdáleně připomínajících rituál namlouvání nebo dokonce akt reprodukce, ačkoliv byly poblíž příbuzné samičky (některých samiček se dokonce panicky bojí). Nicméně studium jejich anatomie vede k předběžným závěrům, že se zřejmě rozmnožují prostřednictvím nepřímého přenosu genetické informace přes drobné parazity (takzvané ovčáčky křivé), kteří se přiživují na některém z jejich orgánů.
Ostatní:
Přestože se dle expertů nejedná o ohrožený nebo jakkoliv žádoucí druh, je chráněn zákonem.
Jedná se o první živočišný druh, u něhož byla zdokumentována imunitní reakce vedoucí k transformaci diabetes mellitus 2. typu na (u tohoto ondoně pro něj zcela neškodnou) debilitas totallus 1. typu.