Znáte to a (pokud si sáhnete do svědomí) možná jste to už sami někdy použili, když jste chtěli svým tvrzením dodat sílu a čísla vyznívala měně přesvědčivě, než byste si přáli. Jedním z argumentačních faulů při nějaké kvantitativní interpretaci totiž může být to, že v rámci intervalů neurčitosti nějakých hodnot využijete cíleně u každé hodnoty vždy ten extrém, který více vyhovuje účelu argumentace. Tato neurčitost může být dána přirozeným rozptylem dostupných údajů, zaokrouhlením, nejasným časovým určením v čase se měnící hodnoty apod. Následkem kumulativního efektu pak „nenápadně“ dojdete k číslu, které se může od střední hodnoty značně lišit.
Jak známo, mezi mistry překrucování a lakování narůžovo patří (samozřejmě kromě politiků a šmejdských prodejců dek, hrnců a homeopatik) realitní makléři. Však to asi znáte i z vlastní zkušenosti: „V centru“ znamená ve sktečnsoti „s výhledem na centrum“, zatímco „v širším centru“ je většinou „na periferii“. Když je něco „v dosahu 10 minut“, pak pouze v noci mimo špičku, k „občanské vybavenosti“ postačí již jedna vietnamská večerka na druhém konci sídliště a výdejní boxy Zásilkovny o tři bloky dál. „Útulný“ byt je eufemismus pro byt malý, a když už je „prostorný“, pak to znamená, že má tak špatnou dispozici, že disponuje spoustou nevyužitelných zákoutí a chodbiček. „Netradiční dispozice“ je oblíbený výraz, jehož jediným účelem je lákavě pojemnovat zfušovanou rekonstrukci. „Příjemné městské bydlení v dosahu přírody“ je pak často omšelá bytovka na kraji industriální zóny, stojí na brownfieldu s pár nevzhlednými náletovými stromy.
Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouhou. Mé oko matfyzáka však před pár dny obzvláště zaujal leták jedné nejmenované realitní společnosti, mimo jiné konstatující, že nájmy v ČR se začínají blížit polovině průměrného platu. O den později se pak dokonce na Seznamu objevil PR článek s titulkem stejného znění. K obojímu byl pro větší názornost přiložen jednoduchý koláčový graf s oranžovou výsečí „40%“ a s údaji „16500 Kč“ a „43967 Kč“ v jednotlivých sektorech koláče.
Ledabylý čtenář by tuto informaci mohl vzít tak, jak je podána, a případně se mimoděk podílet na jeho dalším šíření nebo jím dokonce podmiňovat nějaké své rozhodnutí ohledně řešení otázky bydlení. Skutečnost je však o něco méně dramatická, než hlásá titulek, jehož cílem je rozpohybovat realitní kšefty.
Tak zaprvé – ohledně termínu „blížit se k něčemu“ (resp. zde ještě mírně emotivnější „šplhat“, sugerující směr nahoru), v demagogické rétorice velmi oblíbeného. Ve skutečnosti vyjadřuje pouze trend, tj. směr změny (matematik by řekl: znaménko derivace 🙂 ), tedy nikoliv skutečnou míru blízkosti nějaké hodnoty, ani rychlost její změny. V obecném jazyce však bývá často chápán jako již téměř rovnost s referenční hodnotou. Což je počertu rafinované, protože to můžete s touto konotací použít třeba v reklamě, beze strachu, že by byl takový výrok věcně napadnutelný.
Za druhé, proč nezaokrouhlit, když se výsledek posune kýženým směrem, že? Napsat do grafu číslo 37,5 nebo 38 by nebylo o nic méně pochopitelné, ale 40 je prostě víc. A víc je lepšejší, to se ví. V drobnějším textu pod grafem je sice „téměř 40%“, ale když měl grafik to číslo 38 přenést do grafu, nějak se mu u toho asi zkroutila ruka… Prostě to nešlo.
Za třetí, číslo týkající se průměrného příjmu je použito za minulý rok. Aktuální čísla jsou samozřejmě o něco větší, dle ČSÚ je nominální meziroční nárůst průměrné mzdy letos zatím úrovni zhruba 5%. To by nám dalo k uváděnému průměrmému nájemnému skutečný poměr necelých 36%.
No a nakonec, když tedy už máme takové hezké číslo, čtyřicet… to je skoro padesát a padesát procent, to je, vážení, půlka jako vyšitá. A šup s tím do titulků!
Ono by tedy bývalo bylo mnohem bližší pravdě napsat „zhruba třetina“, ale zadání marketérů holt znělo jasně.
