Koho likvidují poplatky v zdravotnictví?

Se začátkem tohoto roku vešla v platnost novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, zavádějící mimo jiné přímé poplatky za návštěvy lékařů, ambulatní péči, vydání léků apod. Česká společnost, evidentně doposud mocně poznamenaná socialistickou zkušeností, zareagovala pochopitelně značně negativně. Bohužel většina z těch, kteří nemohou novým poplatkům přijít na jméno, si nedají dohromady širší souvislosti.

Nechápou, že princip spoluúčasti není obecně v krytí nákladů (v tomto případě na zákrok, lék, či pobyt v nemocnici), už proto, že tvoří většinou jen jejich mizivou část, ale že plní roli jakési bariéry, která do značné míry zamezuje zneužívání nebo nadužívání systému pojištění. Že to docela funguje, je pěkně vidět na zhruba čtvrtinovém meziročním poklesu v průměru návštěv lékaře na jednoho obyvatele v průběhu prvních dvou měsíců, které od zavedení novely uplynuly. Léků na předpis bylo pak vydáno téměř o polovinu méně. Pro úplnost je dobré poznamenat, že např. za preventivní prohlídky se neplatí nic, takže na důležitou preventivní péči nemá kritizovaná novela žádný vliv.

Princip spoluúčasti je poměrně obecný a vztahuje se na zdravotní péči stejně tak, jako na různé formy hmotných pojistek, např. na domácnost, na auto apod. Je zajímavé, že tyto ostatní případy nejsou vnímány zdaleka tak kontroverzně jako právě případ zdravotního pojištění, ačkoliv principiálně se vlastně nijak neliší. Naopak bychom si měli uvědomit, že poplatek za návštěvu lékaře je stále nesrovnatelně nižší než třeba spoluúčast na havarijní pojistce (řádově stovky až tisíce), přitom zdraví si doufám vážíme více než nějaké tuny plechu a gumy, nebo snad ne?

Vyloženě sociálními případy zde také argumentovat nelze (ačkoliv se s tím velice často setkávám, citové hraní na strunu chudoby je oblíbená forma oponentury zejména levicově smýšlejících), neboť na ty zákon myslí formou prominutí poplatků. Což by se dokonce dalo považovat za velmi vstřícné ustanovení vzhledem k tomu, že i ten nejchudší musí z něčeho žít a není moc pravděpodobné, že by to bylo méně než 60 Kč za den, inkasovaných v případě hospitalizace za de-facto kompletní servis (ubytování, strava, hygienické zázemí, odborný lékařský dohled). K tomu ještě mají nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Dalo by se tedy dokonce říci, že právě nejsociálnější případy (běžně označované výrazem „nejpotřebnější“, který se mně osobně nijak nelíbí a připadá mi nelogický) na tomto systému tedy získají relativně nejvíce. A bylo by tomu i v případě, že by museli poplatky hradit z vlastního, což nemusí. Pro ty ostatní pak platí, že v nejhorším případě zaplatí 5000 Kč za rok, vše nad tuto částku jim vrátí zdravotní pojišťovna (viz §16b citovaného zákona). V přepočtu se jedná o necelých 14 Kč denně, což těžko někoho položí (nemluvíme teď o sociálních případech, viz začátek tohoto odstavce).

Dalším oblíbeným argumentem, vypočítavě a cíleně brnkajícím na strunu závisti, je, že poplatky jdou přímo do kapes hamižným a již tak (údajně) přepláceným lékařům a lékárníkům. K popření tohoto neustále omílaného bludu (oblíbeného hlavně u notorických internetových diskutérů a brblalů, kteří ventilují svoji frustraci místo toho, abysi předem zjistili fakta) stačí přečíst si příslušnou pasáž zákona, konkrétně §16a. Zdravotnické zařízení i lékárny musí platbu vykázat pojišťovnám, které o tuto částku vyplatí méně (zhruba řečeno; ať už to bude formou nižší hodnoty bodu nebo přímou srážkou z fakturovaných částek, což zatím ještě nebylo rozhodnuto).

Přitom zdravotní pojištění stojí stále na nesrovnatelně sociálnějších základech, než jiné typy pojištění (což je asi dobře vzhledem k tomu, že jde zdraví je přeci jen speciálním druhem „komodity“). Cena havarijní pojistky nemovitosti, firmy nebo např. auta je odvozena od kombinace pojistné částky a rizikovosti, povinné ručení motorového vozidla od rizikovosti řidiče atd. Vedle toho zdravotní pojištění je založeno na principu kolektivní solidarity a díky tomu více nemocní nebo starší lidé rozhodně neplatí více než ostatní, ačkoliv čerpají ze zdravotního systému největší část prostředků. Oproti tomu řidič, který častěji havaruje nebo vlastní dražší auto, to rozhodně na svém účtu pozná.

Na závěr uveďme pro zajímavost malé srovnání poplatků v USA s těmi českými na základě mých praktických zkušeností. Drobný technický rozdíl je v tom, že v USA stanovuje výši spoluúčasti pojišťovna a její výše tedy závisí na volbě pojišťovny a volbě tarifu. Obecně čím vyšší základní pojistné, tím menší příplatek, tak jak jsme tomu zvyklí např. u havarijních pojistek. U levnějších pojistek se dokonce místo fixní částky může jednat o procentuální sazbu z celkových nákladů na vyšetření nebo zákrok. Mnou uváděná čísla berte jako běžný průměr.

Typ poplatkuČR% příjmuUSA% příjmu
Návštěva lékaře30 Kč0.1$10-150.25-0.38
Pohotovostní služba90 Kč0.3$35-500.88-1.25
Hospitalizacecca 420 Kč za pobyt (60 Kč za den)1.4$250-350 za pobyt6.3-8.8
Vydání léku na předpis30 Kč0.1$15-500.38-1.25

Srovnání příplatků za zdravotní péči v ČR a v USA. Procentuální hodnoty jsou vztažené k průměrnému hrubému měsíčnímu příjmu domácnosti 30000 Kč (ČR), resp. $4000 (USA). Cena hospitalizace je v případě ČR přepočtena na průměrnou délku pobytu pacienta v nemocnici, která je zhruba 7 dnů (aby byly hodnoty srovnatelné).

Jak si snadno každý spočte, vzhledem k úrovni příjmů v té které zemi je pořád český systém spoluplateb v průměru 3-5krát mírnější než v USA.

O nelidskosti či nesociálnosti systému, do kterého přispívají všichni zhruba rovným dílem a čerpají z něj podle svých potřeb, tedy nemůže být ani řeč. Naopak je třeba zajistit, aby skutečně platilo to, že každý tento systém využívá pokud možno dle svých skutečných potřeb a nikoliv dle vlastní libovůle. Jedním z možných způsobů, jak se k tomuto stavu přiblížit, je právě zavedení spoluplateb. Ostatně nejsme zdaleka první zemí, kde tento systém funguje a zatím jsou s ním spíše dobré zkušenosti. Díky tomu může být financování zdravotního systému efektivnější (ponechme teď stranou jiné zdroje jeho neefektivity, se kterými by bylo potřeba se nezávisle vypořádat). A čím bude efektivnější, tím lépe pro všechny. Problém je v tom, že spousta lidí nevidí dále než do vlastní kapsy a do příští výplaty. Podívat se na celý problém ve větším měřítku a delším časovém horizontu jim evidentně činí problémy.

5 komentářů u „Koho likvidují poplatky v zdravotnictví?

  • 23. 3. 2008 (8:12)
    Permalink

    Vaše tabulky něco říkají,ale ne vše.Musíte hodnotit co si za 4000 t.dolarů x12 za rok koupím,kolik mi zbyde a jak si žiji.Co jsem zaplatil za zdravotní pojištění a ostatní,kam se ztrácejí peníze úplně zbytečně,proč je tolik pojišťoven ředitelů, náměstků, personálu,platby za budovy,proč je třeba operace koleních kloubů z 80% předělávána,proč se zřídily firmy na úklid kde se další finance vytahují,proč mi řekl díler s léky že za 5 let na tom zbohatl,proč asi pan dr.Rubáš privatizoval výrobu ortopedických pomůcek (že by z lásky k pacientům aby to bylo levnější?).Takže ten článek považuji za blábol a jak říkáte podívejte se na celý problém ve větším měřítku, ale ne ve větším čas. horizontu.To už budeme platit i za schody do nemocnice,jelikož všechno bude rozkradené .

    Odpovědět
  • 23. 3. 2008 (14:06)
    Permalink

    Ta tabulka samozřejmě neříká vše, to by ani nebylo možné. Zajímavé ale je, že poukazujete na to, že za $4000 podle vás zřejmě rodina v US vyžije mnohem lépe než v ČR za 30000 Kč (což vám hned vyvrátím), kdežto si (záměrně?) nevšímáte, že poplatky v ČR jsou v průměru na čtvrtinové úrovni.

    A teď k tomu jak se kterým příjmem vyjít. Z těch 4000 dolarů musí typická čtyřčlenná mladá rodina (která nemá na to pořídit si vlastní bydlení za cca 300-500 tisíc dolarů) zaplatit nájem $1000-1400, elektřinu, utility, telefon apod. za $200-300, školku pro (řekněme pouze jedno) dítě $700-1100, jídlo $1000-1500. Sám si spočtete, že toho na konci měsíce moc nezbyde, to je pak člověku celkem jedno, že tu benzín stojí polovičku, elektronika tyicky dvě třetiny evropských cen apod. Stejně tak nic neuštříte ani z těch 30000 českých korun. Takže v tomto je to srovnatelná situace.

    Pokud jde o špatné hospodaření, případně záměrný parazitismus pojišťoven, pak mohu vcelku souhlasit, ale spojovat tento problém s poplatky je nesmyslné. Ostatně v článku jsem psal
    > Díky tomu může být financování zdravotního systému efektivnější (ponechme teď stranou jiné zdroje jeho neefektivity, se kterými by bylo potřeba se nezávisle vypořádat).

    Odpovědět
  • 24. 3. 2008 (10:10)
    Permalink

    Dekuji za zajimavy prispevek a omlouvam se, ze pisi bez diakritiky.
    Zil jsem v Jugoslavii – SFRJ a musim poznamenat, ze i socialisticka Jugoslavie za Tita mela drahe poplatky u lekare, kazdy se bal onemocnet, ale zato zdravotnictvi bylo kvalitni. Jak jste uvedl ve srovnanich USA s CR ze poplatky v CR jsou mnohem nizsi,napr. jit k zubari v USA je neunosne financne, ovsem cesi si diky spolecenskym post-komunistickym naladam mysli doted ze v USA je to jine, lepsi a nechapou ze individualismus je individualismus a poplatky jsou dnes nezbytne :-D. Americke drahe naklady na zivot spolu s neprozretelnou neokonzervativni Bushovou politikou, ktera zpusobila pad dolaru ukazuji, ze nyni zivot v mnoha statech Ameriky neni o mnoho kvalitnejsi nez u nas a pritom pomer nakladu s platy nemaji o moc vetsi.
    Je jednoduche uvest argument, ze lide v duchodu jsou na tom spatne, ale zeptejme se spis : Proc tomu tak je??? Bohuzel jedina odpoved ktera me napada je :48,68,89…
    Poznamka od jiri marika nam uvadi jiste detaily a nesrovnalosti, nicmene neuvadi presne inf., jak bychom se bez poplatku obesli a zlepsili zdravotnictvi. Klasicke dute fraze jak jste trefne poznamenal na zacatku Vaseho clanku „Bohužel většina z těch, kteří nemohou novým poplatkům přijít na jméno, si nedají dohromady širší souvislosti.“ 😀

    Odpovědět
  • 1. 4. 2008 (1:57)
    Permalink

    Zcela ucelovej clanek. Proc je zde srovnani s USA, kde maj cca 50 mil. lidi bez zdravotniho pojisteni ? To je opravdu nas cil ?
    Proc je zde srovnani s havarijni pojistkou ? Nekdo me nuti si ji uzavrit ? Ale kdepak, mohu se rozhodnout, jestli ji uzavru nebo ne, ale zdravotni ve vysi 13.5% z platu se plati (4 ja a 9.5 zamestnavatel).
    Kerej vomastek todle vubec sepsal ?!

    Odpovědět
  • 1. 4. 2008 (3:01)
    Permalink

    Jasně, ta analogie není dokonalá. Srovnání jsem ale použil v rovině mechanismu, který má do určité míry bránit zneužívání (resp. nadužívání), tedy spoluplatby. A ten mechanismus je principiálně stejný v obou případech.

    To, co píšete a v čem se obě formy pojištění liší, je z jednoduchého důvodu – lidé se na základě celospolečenské shody dobrali k inistitutu kolektivní solidarity, který je podle mne v případě zdravotní péče velmi rozumný. U pojištění majetku bychom však asi stejnou shodu těžko hledali, takže proto zdravotní pojištění platíme povinně a havarijní dobrovolně. Doufám, že pochopíte, že solidaritu ve zdravotním pojištění nemůžete zařídit formou dobrovolných příspěvků. Přirozeně by to skončilo tím, že mladí a produktivní lidé, kteří zdravotní péči tolik nevyužívají a tedy si většinou nepřiliš uvědomují její potřebu, by příliš nepřispívali a staří a nemocní by zase neměli z čeho.

    Nešlo by to ani formou individuálních fondů (jako např. u penzijních připojištění), jelikož nikdy nevíte, co vás potká, a mohli byste někdy potřebovat operaci, na kterou byste nebyl nikdy za celý život našetřit. Zprůměrování nákladů kolektivní solidaritou pak vidím jako jediné řešení.

    A onen de facto symbolický poplatek za doktora a za léky pak má vést k tomu, že peníze, všemi do společné kasy vložené, se využijí efektivněji než by tomu bylo bez poplatků, ostatně o tom svědčí dosavadní výsledky v ČR (ačkoliv je vzhledem ke krátkému času třeba brát zatím s rezervou) i výsledky v jiných zemích, kde tento systém již funguje delší dobu.

    To je právě ta krátkozratost lidí, kteří si vidí pouze do vlastní kapsy, co zde kritizuji. Jsem totiž přesvědčen o tom, že 30 Kč zaplacených u doktora v konečném důsledku ušetří společné kase (a tedy i vám, jako pojištěnci) mnohem více peněz. Zkuste si jen odhadnout, kolik asi stojí těch zhruba 50% léků, o kterých se vydalo méně, nebo třetina návštěv lékaře, kterých ubylo. To by musela pojišťovna na průměrný lék vyplácet méně než 30 Kč a na jedno vyšetření nebo zákrok u doktora méně než 60 Kč aby to pro pojištěnce bylo v součtu nevýhodné, celkem jednoduché počty. Jenže tyhle peníze vy přímo nevidíte, tak co by vás to zajímalo, že?

    Samozřejmě to nevyřeší vše, jestli se z prostředků na zdravotnictví peníze někudy „ztrácí“ přeci není problém poplatků, to je třeba řešit samostatně.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *